Žnout, sklízet vinici a prořezávat, vidí-li se to mimo svůj čas, odkládá všechny počiny a podniky na onen čas a hodinu.
Místo v díle Kniha I, 52
3 výklady z 3 pramenů.
Miller čte sklizeň jako veřejnou předpověď: čas sklizně je předzvěstí blahobytu a potěšení, hojná úroda je pro zem dobrá, neboť politické soukolí bude mlít tak, aby se všechny podmínky zlepšily, a chatrná sklizeň znamená malé zisky. An-Nábulusí čte stojící obilí jako tělo práce a tělo lidí. Setí je těhotenstvím ženy; orat na zemi jiného je válkou s jejím pánem; hořící obilí je hlad a sucho; zelené znamená dlouhý věk a suché blízký konec. Kráčet po zeleném poli je prací na dobročinnosti bez vědomí, zda se přijímá; kráčet mezi stojícím obilím je kráčením mezi řadami bojovníků. A samo pole se stále obrací: je ženou, neboť se oře a seje a počne a porodí a kojí až do sklizně; je trhem a klas je jeho ziskem; je válečným polem a klas je vojskem a sklizeň se koná mečem. Artemidóros čte žně jen tehdy, jsou-li mimo svůj čas, a ze snu učiní odklad: žnout, sbírat vinici a prořezávat, viděno mimo čas, odkládá všechno, co člověk dělá a co chystá, na tu dobu a na tu hodinu.
Tento odstavec je generovaný modelem. Shrnuje prameny výše, nepochází ze žádného z nich a není připsaný nikomu.
Žnout, sklízet vinici a prořezávat, vidí-li se to mimo svůj čas, odkládá všechny počiny a podniky na onen čas a hodinu.
Místo v díle Kniha I, 52
Kdo vidí ve snu, že zasel obilí — je to těhotenství jeho ženy. Kdo vidí, že oře na zemi, kde zasel jiný, bude mít s pánem té země válku. Spálení obilí je hlad a sucho. Kdo vidí, že chodí po zeleném poli, pracuje na dílech dobročinnosti a nábožnosti a neví, zda se mu přijímají nebo ne. Kdo vidí, že na poli zasel: ženatému je to dítětem, nezadanému sňatkem, tomu, kdo má výnosy, přírůstkem příjmu, vladaři rozšířením jeho království. A vidí-li žid, že hodil své semeno na pole, bude zabit a ukamenován. Obilí, dokud je zelené, poukazuje na dlouhý věk, a je-li suché, na blízký konec. Sít pšenici, dávat ji nebo brát, je dobročinnost nebo almužna s dvojnásobnou odplatou; a klas pšenice může poukazovat na tíhu, tak jako jeho klas poukazoval na zdvojenou odplatu — a ječmen je tušením dobra. Obilí poukazuje na práci: kdo se vidí na zemi, která je k setí, koná práci, od níž doufá v dobro na druhý den; a kdo seje tam, kde setí nepatří, dopouští se obcování s muži nebo smilstva. Vidí-li obilí žaté mimo jeho čas, poukazuje to na smrt v té čtvrti nebo na válku. A kdo kráčí mezi stojícím obilím, kráčí mezi řadami bojovníků. Kdo vidí, že má obilí, které zná — to je jeho práce v jeho víře. Pole poukazuje na ženu, neboť se oře a seje a počne a porodí a kojí až do sklizně, kdy rostlina již zemi nepotřebuje; takže jeho klas je jejím dítětem nebo jejím majetkem. A snad pole poukazuje na trh a jeho klas na obživu trhu a jeho zisky a výnosy, neboť obilí má mnoho zisků i mnoho pohrom, svůj výnos i svou ztrátu. A pole poukazuje na válečné pole a jeho klas na vojsko a jeho sklizeň je mečem. A snad poukazuje na svět a jeho klas na shromáždění lidí, malých i velkých, starých i zralých. A snad pole poukazují na každé místo, které se oře pro onen svět a na němž se pracuje na odplatě a na zásluze: mešity, poutní domy, kruhy vzpomínání a místa almužen.
Oddíl písmeno zajn
Snít o čase sklizně je předzvěstí blahobytu a potěšení. Je-li úroda hojná, jsou to dobré znaky pro zem a stát, neboť politické soukolí bude mlít tak, aby se všechny podmínky zlepšily. Chatrná sklizeň je znakem malých zisků.