Kdo ve snu viděl, že vstoupil do pekla, dopouští se těžkých hříchů; a vyšel-li z něho bez úhony, upadne do starostí tohoto světa. A kdo vidí, že se oheň přiblížil, upadne do nesnáze a do zkoušky od panovníka, z níž se nezachrání, a zastihla jej pokuta a hrubá ztráta; a je to pro něj výstraha, aby se kál a vrátil se z toho, v čem je. A vstoupil-li do něho, dopouští se těžkých hříchů a ohavností, za něž mu Bůh Nejvyšší uložil trest, a zapomíná na svého Pána; a vstoupil-li do něho a tasil meč, mluví ohavnost a zlo. A viděl-li, že do něho vstoupil s úsměvem, hřeší a neposlouchá Boha Nejvyššího a raduje se v blaženosti tohoto světa. A viděl-li, že jej do ohně uvedli, ten, kdo jej uvedl, jej svádí a nabádá jej, aby se dopustil velkého hříchu, jako je zabití nebo smilstvo. A viděl-li, že je stále zavřen v pekle a neví, kdy do něho vstoupil, zůstane na tomto světě chudý a zarmoucený a nemodlí se a nepostí se a nevzpomíná Boha Nejvyššího. A viděl-li, že přechází po žhavém uhlí, úmyslně překračuje šíje lidí. A viděl-li, že okusil ze zakkúmu pekla a z jeho vroucí vody a z jeho hnisu, nebo že jej zastihlo něco z jeho horkosti, nabývá hřích a prolévá krev a jeho věci mu ztvrdnou. A kdo vidí, že má v pekle černou tvář a modré oči, ten se druží s nepřítelem Boha Nejvyššího a je spokojen s ohavností svého zločinu, takže bude ponížen a jeho tvář zčerná před lidmi a Bůh Nejvyšší jej v onom světě potrestá za jeho bezpráví. A kdo vidí peklo ve svém spánku zřetelně, nechť se má na pozoru před panovníkem nebo před hněvem Milosrdného. A kdo vidí, jako by vstoupil do pekla, bude zahanben za každý hřích, z něhož se nekál; a viděl-li, jako by z pekla vyšel, kaje se ze svých neposlušností; a pil-li z jeho nápoje nebo okusil-li z jeho jídla, nepřestane páchat neposlušnosti nebo hledá poznání, které se mu stane pohromou. A peklo je ve snu poukazem na ztrátu úřadu v tomto světě pro toho, kdo do něho vstoupil; a snad poukazuje na chudobu po bohatství a na opuštěnost po společnosti a na upadnutí do nesnází a na trvalé vězení a na hanbu v tomto světě. A poukazovalo-li na ženu, byla to žena, která trápí; a poukazovalo-li na živobytí, jeho výdělek byl zakázaný; a poukazovalo-li na obydlí, sousedilo s lidmi hříchu a nedbalosti; a poukazovalo-li na nemoc, jejím koncem byla smrt se zlým skonáním; a poukazovalo-li na službu, byla u toho, kdo má nespravedlivou moc; a poukazovalo-li na poznání, byla to novota; a poukazovalo-li na skutek, byl to skutek nepřijatý; a poukazovalo-li na dítě, bylo to dítě ze smilstva. A snad vstup do ohně poukazuje na toho, kdo po bohatství žebrá; a poukazuje na dům novoty a hříšníků a na kostel a na synagogy a na domy ohně a na lázeň a na koželužnu a na jatka a na pec a na vše, v čem se pro nějaký cíl zakládá oheň; a vstup do něho poukazuje na dosažení žádostí. A vstoupil-li do Lazá, byl z těch, kdo shromažďovali a hromadili, a rovněž Hutama; a snad je Hutama pro toho, kdo osočuje a pomlouvá a hromadí; a peklo je pro nevěřící a pokrytce; a Sakar poukazuje na zanechání pravdivosti a na zabředání do toho, do čeho člověku nic není, a na skoupost a na to, že někdo prohlašuje Den soudu za lež; a Saír je pro satany a pro toho, kdo si osvojil jejich povahu; a Háwija poukazuje na ukracování na míře a na váze nebo je pro toho, komu byly váhy lehké a nezatížil je dobrým skutkem; a Džahím je pro toho, kdo se vzepřel a dal přednost životu tohoto světa; a nejspodnější propast je pro mistry pokrytectví. A jedl-li z jeho zakkúmu nebo pil-li z jeho ohavné vody, nebo bodli-li jej jeho štíři, nebo kousli-li jej jeho hadi, nebo byla-li jeho kůže vyměněna za kůže jeho lidí, nebo byl-li vlečen po tváři, nebo byl-li svržen z výšky na hlavu, nebo byl-li bit jeho kyji, nebo odehnali-li jej jeho strážci — to vše a co je tomu podobné je znakem novot ve víře a spolčení se s násilníky a držení se zvyklostí nevěřících a osvojení si povahy modloslužebníků a posměvačů a protivení se prorokům a opuštění bohabojných a odpadnutí od víry a lakoty s Božím majetkem vůči těm, jimž náleží, a neposlušnosti vůči Pánu světů nebo popírání jeho panství a jeho moci a jeho připodobňování k jeho stvoření, buď pochválen a vyvýšen. A vidění Málika, strážce ohně, poukazuje tomu, kdo se změnil ve své povaze nebo komu dal pojíst něco dobrého, na lásku k Bohu Nejvyššímu a k jeho poslu a k věřícím a na čest a moc a na vzdálení se od pokrytectví a na zanechání hříchů a vrtochů po zbloudění a na horlivost ve víře. A viděl-li toho strážce, nechť je nad ním pokoj, obráceného k němu, poukazovalo to na jeho bezpečí a na jeho zachování před jeho ohněm; a viděl-li jej odvráceného od něho nebo změněného vůči němu ve tváři či v postoji, poukazovalo to na to, že upadne do toho, čím si zaslouží jeho oheň. A strážci pekla jsou důvěrníci a strážci a vojáci a pomocníci a muži stráže a domácí a příbuzní toho, na koho Málik poukázal. A kdo vidí, že jej Málik chytil za kštici a hodil jej do ohně, jeho vidění mu ukládá ponížení. A viděl-li, že do ohně vstoupil a vyšel z něho, vstoupí do ráje, bude-li Bůh Nejvyšší chtít, nebo se dopustí neposlušnosti a bude se z ní kát. A viděl-li, že k němu jeho vlastní údy mluví, je to znakem toho, že bude zadržen od neposlušností a probuzen pro věc onoho světa.
Oddíl písmeno džím