Najít v nich oheň a potom jej uhasit znamená, že si člověk sám způsobí ztráty.
Místo v díle Kniha II, 10
2 výklady z 2 pramenů.
Ty dvě knihy kladou týž čin na opačné strany. Artemidórovo čtení je jediný výklad a snící v něm platí za to, co udělal: najít oheň hořící a potom jej uhasit znamená, že si člověk sám způsobí ztráty. An-Nábulusí čte ten čin jako obecné dobro: kdo uhasil oheň, udusil rozbroj nebo zrušil novotu nebo válku. Potom přidá případy, pro něž v tom řeckém výkladu není místa. Hasit oheň již uhaslý snad poukazuje na rozdmýchání zla pro to, co se při jeho hašení zvíří z popela a kouře; byl-li ten, komu se zdálo, na cestě po moři, utopil se a plaval na hladině vody; a měl-li někoho na cestách, ten se k němu vrátil nebo o něm slyšel zprávu. Jedna kniha tedy nechává toho, kdo hasí, aby na tom ztratil, a druhá jej nechává ukončit válku — a arabský snář si vlastní škodu ponechá pro ten jediný případ, kde už nebylo co hasit.
Tento odstavec je generovaný modelem. Shrnuje prameny výše, nepochází ze žádného z nich a není připsaný nikomu.
Najít v nich oheň a potom jej uhasit znamená, že si člověk sám způsobí ztráty.
Místo v díle Kniha II, 10
Oheň ve snu: kdo uhasil oheň, udusil rozbroj nebo zrušil novotu nebo válku. A hasil-li ve snu oheň již uhaslý, snad to poukazuje na rozdmýchání zla pro to, co se při jeho hašení zvíří z popela a kouře. A byl-li ten, kdo to viděl, na cestě po moři, utopil se a plaval na hladině vody. A měl-li někoho na cestách, ten se k němu vrátil nebo o něm slyšel zprávu.
Oddíl písmeno ṭá