Jistému muži, který přivedl svého syna, pankratiastu, do Olympie, se zdálo, že chlapce odsoudili k smrti a že jej mají zabít na Zeusově oltáři, a že on sám s velkým pláčem a mnohými prosbami vyprosil, aby chlapec nezemřel. Chlapce přijali do soutěže a zápasil, a když už měl velkou naději na vítězství, podlehl, jak se patřilo: nedostal se totiž ke konci, to jest k dovršení vítězství, ani se mu nedostalo veřejné pocty; vždyť, jak je rozumné, ti, kdo přinášejí veřejnou oběť před zápasem, se pokládají za hodné velkých poct, a tak je to i s olympijskými vítězi.
Místo v díle Kniha V